Navážu na předchozí blog o rozšíření reality statických map. Držím se OpenStreetMap. tato otevřená a transparentní datová struktura unese i další vrstvu interpretace.
OSM se dnes tváří jako nesmírně podrobná mapa světa, jenže při hlubším pohledu to není mapa v původním smyslu. Je to prostorová databáze, která eviduje, že někde existuje lavička, zřícenina, pumpa nebo studánka, včetně polohy, tvaru a části významu. Jenže lidská zkušenost se neskládá z jednotlivých objektů, ale ze situací. Neprostupná cesta, zavřená hospoda, návrat za tmy, potřeba odpočinku nebo ztráta signálu. To vše vytváří v hlavě jinou realitu, než zachycují samotná geoprostorová data.
Do databáze lze přidávat další vrstvy: počasí, otevírací doby, sezónnost, uzavírky, ceny, kulturní program. Klíčové je, co se stane, když se tyto vrstvy protnou v konkrétním čase a místě. Suchá fakta se promění v obraz prostředí, ve kterém právě teď vzniká lidské rozhodnutí. Role mapy se tím posouvá: místo otázky kde co je, nastupuje otázka co to znamená pro mě, teď a tady.
Velké jazykové modely umožňují tyto vrstvy spojovat do sémantických souvislostí. Z prostorových dat, času a kontextu vzniká interpretace reality. Nejen mapa, ale pole významů, které reaguje na pohyb, čas i záměr. Tradiční GIS zůstává kostrou, popisuje prostor. Nad ním vyrůstá vrstva, která ukazuje, co dává smysl, co nese riziko, co přináší komfort nebo vyžaduje rozhodnutí.
Dopady se netýkají jen technologií. Dotýkají se cestovního ruchu, místní ekonomiky i každodenního života. Uživatel nedostává jen body zájmu. Dostává kontext odpovídající jeho aktuální situaci. Z mapového základu se stává kontextová informační struktura spojující prostor, čas a význam. A z čtení krajiny se stává podklad pro jeho rozhodnutí.
obrázek: Zelení Český Krumlov