Stopy v krajině: Meliorace i obnova vodní rovnováhy na loukách Jižních Čech

Posted by Jiri Podhorecky on 4 June 2025 in Czech (Česky). Last updated on 6 June 2025.

Když se v pozdním jaru nebo na začátku léta procházíte po loukách v okolí Lipna, Frymburka nebo Českého Krumlova, občas si všimnete neznatelných změn v porostu, rovných linií, kde vegetace roste s jinou intenzitou. Nejde si nevšimnout ani častých betonových skruží uprostřed polí, nebo pastvin.

Jsou to stopy minulosti, kdy se ve velkém prováděly meliorace s cílem odvodnit zamokřené louky a přeměnit je v intenzivně využívanou zemědělskou půdu. Dnes tyto bývalé, ale stále funkční zásahy do hydrologického režimu krajiny znovu otevírají diskuse. Nejen mezi vědci a ochranáři, ale i mezi zemědělci a krajinnými inženýry.

Dědictví meliorací

Na obrázku je výřez louky s patrnými liniemi melioračních brázd u osady Skláře, nedaleko Hořic na Šumavě. Středem louky prochází hlavní odvodňovací kanál, který je osazen skružemi. Ty slouží především jako přístup k čištění. Někdy je z kanálů vyvedena voda na povrch za účelem napáječky dobytka

Meliorace se budovaly ve velkém v 60. až 80. letech 20. století, a to včetně podhůří Šumavy. Podzemní potrubní systémy, i povrchové odvodňovací příkopy, regulační stavby – to vše mělo pomoci k lepším pěstebním podmínkám a možnosti vjet na pole těžkou mechanizací. Jenže s nástupem klimatických změn a častějších epizod sucha začíná být jasné, že meliorace zanechaly v krajině dědictví, které je v nových podmínkách kontraproduktivní. Louky, které by měly přirozeně zadržovat vodu, ji naopak rychle odvádějí pryč.

Zadržet vodu, kde to jde

V posledních letech se karta obrací. V rámci projektů podporovaných nejen z národních, ale i evropských fondů, vznikají na někdejších odvodněných lokalitách nové tůňky, mokřady, revitalizují se staré příkopy. V praxi to znamená i technicky náročnou a ne vždy úspěšnou likvidaci starých drenážních trub a zásypy potrubních jam, či obnovu pramenišť, které byly melioracemi zaslepeny. Vše za účelem zlepšení schopnosti krajiny zadržet vodu a podpořit biologickou rozmanitost.

Například na louce nedaleko Veleslavic, byla v minulém roce vybudována soustava mělkých tůněk. Kromě nich i zasazeny nové stromky na březích a doplněno pár odpočinkových míst pro výletníky. Nové tůňky nemají žádný stálý přítok, voda se sem dostává přirozeně ze svahu když zaprší a nebo je v kopcích vlhko. Kolem tůní už začíná růst rákosí a vodní rostliny, bude ještě pár let trvat, než se to celé usadí. Toto zavodnění louky má význam pro místní mikroklima a biologickou rozmanitost jak rostlin, tak živočichů. Skutečný efekt tůňkami vylepšené louky poznáme až v budoucích letech.

Louky jako kulturní fenomén

Louky v oblasti Šumavy a jižních Čech nenesou pouze produkční hodnotu. Jsou příkladem kulturní krajiny, která vznikla díky staletému soužití člověka s přírodou. Jejich pravidelné sečení a pastva krav, ovcí či koní zajišťuje otevřený charakter krajiny a brání samovolné sukcesi dřevin. Navíc jsou domovem řady ohrožených druhů rostlin a živočichů, které jsou vázané na vlhké nebo extenzivně obhospodařované travnaté biotopy. Proto jsou tyto typy luk zařazovány do agroenvironmentálních programů, které poskytují finanční podporu za jejich šetrné obhospodařování.

Popis v OpenStreetMap

Pro přírodovědce, mapovače krajiny i nadšence otevřených dat má OpenStreetMap možnost, jak tato historická i nově vznikající opatření zaznamenat. Mapování starých odvodňovacích příkopů, melioračních sítí, ale i nových tůněk je možné provádět pomocí tagů jako drenáže man_made=drain, jezírka water=pond, louky landuse=meadow, mokřady natural=wetland nebo pastviny pasture=*. Podklady lze čerpat z aktuální ortofotomapy, historických map (např. 3. vojenské mapování), ale nenahraditelná je i osobní ználost terénu a rozhovory s místními hospodáři.

Co s tím?

Kdybyste zavedli řeč s místními lidmi, jejichž rodině ty louky patřily před kolektivizací a později po privatizaci, vyjádření nebude úplně jednoznačné. Mají historickou zkušenost, že mokrá louka nebyla průchozí pro žádnou zemědělskou techniku, takže zbývalo než pást krávy, nebo odvodnit. Tenkrát, v době budování nových zítřků sjedocená a vysušená pole a louky mohly nést vyšší úrodu.

Dnes, z různých příčin, ať už je to výnosnost na hektar a tržní cena hospodářských plodin, je tady zemědělská výroba ekonomicky nemožná, takže východiskem je skutečně jen udržování luk sečením s finanční podporou od státu, nebo pastvou menších stád krav.

Z pohledu vědy i správy krajiny je důležité mít přehled o rozmístění melioračních systémů a současně sledovat, kde dochází k funkčním revitalizacím. Není vždy jednoduché najít v archivech zákresy melioračních prací, často vůbec neexistují. Mapování podle leteckých snímků v tom může hrát doplňkovou roli jako nástroj komunitní participace a sdílení informací o krajině napříč obory.

V době, kdy krajina čelí klimatickým výzvám, tu hraje roli i tzv “overview efekt” kdy se pozorovateli propojí více různých postřehů na totéž do jednoho celku. Jsou potřeba otevřená data, otevřené oči a ochota dívat se na krajinu jinak, než jen prizmatem okamžitého výnosu.