S tátou často cestujeme na různá místa, kam by lidská noha jen tak nevkročila. Máme rádi ten klid a krásná, lidmi nedotčená místa. Poslouchat zvuky dravých ptákům nad zamlženým údolím Otavy, kde není ani živáčka, je lahoda. Náš koníček má výhodu i pro mapování - zmapujeme místa, která by jen tak někdo nezmapoval. Hlavním cílem dnešního výletu sice bylo místo, kde je v sezóně docela dost lidí, ale dneska to šlo. A místa kolem byla také nádherná - jak se říká, i cesta je cíl. Mapovali jsme již v autobuse - hlavně povrchy viditelné v autobusu. Překvapilo nás, jak je severní plzeňsko špatně zmapované. Ne nadarmo se mu přezdívá “Česká sibiř”. Ku příkladu v březnu 2025 zde bylo hodně sněhu a mrazivý vítr, na Šumavě však ani centimetr bílé pokrývky. Když jsme dojeli do cílové stanice (Kozojedy), čekalo nás nemilé překvapení - zdejší vyhlášený pivovar byl zavřený. Povzdechli jsme si, že vánoční svátky jsou z pohledu turistiky docela na prd. Ale pak jsem si vzpomněli na hrozivou dobu Covidu, kdy byly zavřeny i v zimě všechny v restaurace. Brrr. Vyrazili jsme kolem hřbitova do nádherného údolí potůčků, které se o pár kilometrů dál vlévají do Berounky. Na poli to velmi foukalo, tak jsme se vždy těšili do lesa. Prošli jsme zanedbanou obcí Bohy a poté kolem Berounky až na impozantní zříceninu hradu Krašov. Dnes byl sice vnitřek zavřený, ale to zas tolik nevadilo. Přes aplikaci Horobraní jsme si zaznamenaly naše výstupy - dnes dokonce prvovýstupy (ano, byli jsme první horobranící tento rok na tomto vrcholu), za což jsme dostali bonusové body. Pak už jen přes polní kopce, kde to strašně foukalo, do obce se zvláštním názvem - Hedčany. Prý zde byli Poláci - tak proto ten divný název :D V této obci nás zachránilo zjištění, že jede autobus. Hurá! A stejně jako všechny spoje tento den měl i ten náš zpoždění - ach, ta sněhová “kalamita”. V Kralovicích jsme si dali dobré jídlo (smažený hermelín) v restauraci U Beránka, kde měli zaheslovanou WIFInu se strašně moc access pointy, a poté šup na bus směr Plzeň - město piva.