Český Krumlov stojí před rozhodnutím, které zdaleka není jen technické. Postavit severní obchvat, anebo hledat jiná řešení dopravní zátěže? Na první pohled jde o jasný krok. Odvést tranzit mimo město. Jenže realita krajiny, chráněných území a členitého terénu ukazuje, že nic takového nejde udělat bez následků. Severní svahy města přecházejí do CHKO Blanský les a přírodního parku Cvičák, kde každý zásah znamená dlouhodobou změnu charakteru krajiny. Městská varianta trasy zas počítá s tunelem, který by stavbu významně prodražil. Ani jedno ale nepovažuji za kvalitní odpověď k výzvě, co s dopravní situací.

obrázek: Zelení Český Krumlov

Když technika narazí na terén

Plánovaný obchvat se opírá o logiku dopravního inženýrství: přesměrovat proud vozidel a zklidnit hlavní tranzitní tepnu. Problém je, že území severně od města je členité a ekologicky cenné. Silnice by musela vést s velkými terénními úpravami, anebo částečně tunelem, v obou případech by vizuálně i fakticky rozdělila obytné i klidové území. Město i kraj s tím počítají, ale otázkou zůstává, zda přínos odpovídá ceně – finanční i ekologické.

Dopravní indukce – past nových silnic

Dopravní teorie mluví jasně: nová komunikace zpravidla přitáhne nová auta. Řidiči rychle přizpůsobí své trasy, časy i návyky. Co se na první pohled zdá jako úleva, se po pár letech může změnit v návrat k původnímu stavu – jen s větším provozem a vyšší zátěží prostředí. Fenomén dopravní indukce není domněnka, ale opakovaně ověřený jev. Tam, kde se zvyšuje kapacita bez omezení poptávky, roste i intenzita dopravy.

Tranzit není jeden proud

Městem neprojíždí jen osobní auta, nebo jen kamiony. Proud tvoří i dodávky, turistické autobusy do Krumlova, autobusy směřující na Lipno, nebo do blízkého okolí. Každá z těchto skupin účastníků provozu se chová jinak, v jiný čas a s jiným cílem. Proto ani jedno řešení – ať už nový obchvat, nebo zákaz vjezdu – nemůže účinně zasáhnout všechny. Město by potřebovalo jemnější nástroje, které rozlišují různé typy dopravy a reagují na ně cíleně.

Řízení chování místo betonových řešení

Jedním z možných kroků by mohlo být řízení dopravy pomocí časových slotů. Například tranzit směrem na Lipno by mohl být rozdělen do vyhrazených časových pásem, kdy by průjezd byl bezplatný. Řidiči, kteří by jeli mimo tato období, by automaticky zaplatili mýtné prostřednictvím brány. Tím by se část provozu přirozeně rozložila do méně exponovaných hodin a zároveň by se omezil hluk a znečištění ve špičkách.

Podobné principy již fungují ve městech, kde chtěli omezit nadměrný provoz, ale bez uzavírek. Nejde o trest, ale o motivaci – kdo se přizpůsobí pravidlům, jede levněji a plynuleji. Kdo ne, přispěje na údržbu infrastruktury.

Citlivější alternativy

Vedle regulace dopravy lze posílit i jiné způsoby mobility: lepší veřejná doprava mezi Krumlovem, Lipnem a Českými Budějovicemi, rozšíření parkovišť P+R a podpora cyklotras pro místní dopravu. Víc menších změn může dohromady přinést efekt dřív, než jedna velká stavba. Neměl by se vytěsnit i plán elektrifikace železniční trati až na Lipno, což je v principu příspěvek pro lepší ekologii dopravy.

Problém není jen na mapě

Rozhodnutí o obchvatu není jen otázkou vytýčení trasy v katastru města. Je to zrcadlo vztahu lidí ke krajině i k vlastní dopravní kultuře. Pokud se budeme snažit vyřešit přetížení města jen další objížďkou, vytvoříme spíš novou ránu v krajině, než trvalou úlevu. Skutečné řešení může být jinde – v ochotě přemýšlet o dopravě jako o lidském chování, ne jen jako o technickém problému.