Pro člověka, který v současné době stále více propadá kouzlu videoher, je pobyt v přírodě na čerstvém vzduchu zásadní. Já mám to obrovské štěstí, že žiju na venkově, obklopený poli, lesy, kopečky a loukami. A to nepřeháním, není to jen nějaká poezie. Je to skutečnost. Všechno to, co jsem vyjmenoval, tu je. A je to nádhera. Nádherné zelené stromy, nádherné žluté pole, nádherné modré nebe, nádherné barevné zahrádky před každým domem i domkem i domečkem. To vše tu lze spatřit na jeden pohled zároveň.

Víte, je opravdu nepřekonatelné, dotknout se kůry stromu. Ještě k tomu třeba v lese. Vždycky jsem nechápal spisovatele, kteří se pouhým textem snažili navodit atmosféru přírody. Ta se kolem mě tvoří jen tehdy, když je to atmosféra skutečné přírody. Té, které se můžu dotknout. A to nevyčete v knížkám, to mi věřte. To musíte zažít. Toho se musíte dotknout. Jedině tak dosáhnete pravého zážitku.

Dlouho jsem to zanedbával, doslova stovky hodin jsem proseděl u PC a ne že by to nebyla zábava. Byla. A velká. Videohry jsou vynikající v tom, že je v nich možné to, co ve skutečném světě možné není. Ve virtuálním světě je všechno to “Nemyslitelné”, co v realitě není možné. A to je v pořádku, v realitě jsou zas jiné, opravdu důležité věci. Jen se snažím vysvětlit těm, co stále nechápou, proč tolik lidí v dnešní době tráví tolik času ve virtuálním světě. Nejsou to jen videohry, “Nemyslitelného” je daleko víc. Vždycky však nastane chvíle, kdy je potřeba se z neskutečného světa vrátit zpátky do toho skutečného. Ten přechod bývá občas těžký, přirozeně.

• Dolní Bojanovice: Stará hora (+), Podsednické Zvolence (+), Mutěnický les (+)
• Nový Poddvorov: Rozhledna “Na Podluží”
• Starý Poddvorov: Telefonní vysílač na kraji lesa
• Hodonín: Rybníky Písečné (+), Hodonínská Dúbrava
• Mikulčice: Slovanské hradiště (+)