Díky za vysvětlení. Uvědomil jsem si, že jsem v tomto případě zjednodušil již existující detailní mapování, což nebylo ideální. Do budoucna budu u podobných úprav opatrnější a existující úroveň detailu zachovám, pokud k její změně nebude jasný důvod.
Ještě jednou díky za vysvětlení.

Ahoj,
děkuji za upozornění. Chápu argument, že každá komunikace má vlastní fyzickou plochu. Otázkou podle mě je, kdy má smysl tuto plochu explicitně mapovat a kdy je vhodnější ponechat komunikaci pouze jako středovou linii.

U lesních a polních cest nebo pěšin se domnívám, že je ve většině případů dostačující zakreslit pouze osu komunikace procházející lesem nebo polem. Pokud by se hranice okolních ploch vždy vedly až k okrajům komunikace, vznikaly by mezi nimi úzké pásy, které často nemají samostatný charakter ani využití a jejich mapování by zbytečně komplikovalo data.

Na tomto ortofotu může být oddělení okrajů komunikace od okolního porostu poměrně snadné, ale například v hustém lese bývá problém určit už samotnou osu cesty natož její přesné okraje.

Zajímalo by mě proto, podle jakého pravidla rozlišuješ, kdy je vhodné mapovat pouze osu komunikace a kdy už i její skutečnou plochu. Existuje pro to nějaké doporučení nebo zavedená konvence?

Hi,
thank you for your attention, now fixed.